Únor 2013

Good Girls Gone Bad 8

3. února 2013 v 10:36 | Syriana

Oběma rukama se Beccs zapře do věřejí kované brány, oddělující Draculovo panství od ostatních. Brána se se skřípěním, které by probudilo i mrtvého otevře a ona vejde. Kráčí temným nádvořím a stíny zalívající kamenné chrliče by každého druhého vyděsily. Rebeccu nikoliv. Cítí blížící se svítání, má už jen necelé dvě hodiny.

"Musím si pohnout, a to sakra rychle." Zastaví se před vysokými, ocelí pobytými vraty, a ihned jakmile zabuší, vejde dovnitř, protože neočekává, že by se někdo obtěžoval. Ale v tom se mýlila, zvuk těžkých šoupavých kroků jí napoví, že někdo se k ní blíží. Za okamžik se objeví v támhleté chodbě. Beccy se instinktivně přikrčí.
"Pojďte, pojďte, hrabě čeká," chraplavý hlas s těžkým přízvukem patří starému shrbenému sluhovi. Špinavé, slámově žluté vlasy mu rámují tvář s hákovitým nosem a vodnaté oči. "Igor vás tam zavede," skloní se a ukáže rukou do chodby "tudy, tudy, rychle, rychle." Šoupá se podél stěn s obrovskými obrazy a Rebecca si říká, že za ty roky už mu poněkud přeskočilo. "Pane, návštěva," zasýpá, jakmile vstoupí do velkého sálu, ozářeném tucty svící. Tam, ve vysokém křesle sedí on.
"Ale ale, má drahá exotická přítelkyně… Rebecco, budiž opět vítána v mém hradě."
"Ahoj Vlade, taky tě ráda vidím." Mávne mu na pozdrav a jde blíž.
"Co tě za mnou přivádí v tak pozdní hodinu? Zastesklo se ti snad po nocích plných napichování?" při těch slovech mu zazáří tmavé oči.
"Tebe to ještě nepřešlo? Ale no tak, vždyť už je to nejmíň čtyři sta let passé."
"Jak jsi rozkošná," zvedne se z křesla jako loutka a v okamžení stojí za ní, svými dlouhými štíhlými prsty sevře úzká ramena. Tváří bílou jako padlý sníh se otře upírčino líčko. "Já měl na mysli zrovna to druhé napichování, stýskalo se mi po našich divokých nocích." Jeho šepot se kolem ní obaluje jako teplá deka, dech voní po exotickém koření - anýzu, badyánu a ještě něčem, po tom, co Rebecca pozná kdekoliv a kdykoliv - vůně rzi a soli - věčný pach krve.
"Vlade," nadechne se, "byla jsem velmi mladá a naivní a trvalo mi sto let, než jsem tě dokázala od sebe odstřihnout, teď do toho znovu spadnout nemíním." Zavrtí rezolutně hlavou.
"To se mi na tobě vždycky líbilo, ta tvá umanutá lidská tvrdohlavost." Odtáhne se, sedne do křesla a zívne. I on bolestně cítí přicházející ráno. "Takže má krásko, co ode mne potřebuješ, protože ty něco potřebuješ, jinak bys nepřišla." Jeho tón se změnil, ještě Rebecce neodpustil, že se od něj odpoutala, i Dracula je ješitný.
"Příteli, žádám tě o laskavost. S mou lidskou přítelkyní cestujeme do dračí kolonie, a Merlinžel…"
"Merlin? Vždyť jsem ti vysvětloval, že to byl jen nezvedený floutek, co dělá stále jen samé hokus-pokusy.
"Merlinžel," dá na to slovo B. důraz, nedbaje jeho přerušení, "jsme se nedopatřením přenesly na území lugaru."
"Ááách ne…." Zaúpí citelně Vlad a Beccy se zašklíbne. "Tos neudělala, že ne, je to jeden z tvých vtípků?" Naděj v hlase se nedá přehlédnout.
Beccy rozhodí omluvně rukama. "Zdá se mi to, nebo máš nějaké problémy?" pitvoří se.
"Ježíši Kriste!"
"Au, nech toho, svrbí mě z toho záda."
"Co po mě chce Gabriel tentokrát? Tucet panen pro pobavení, další akry lesa, chce snad mou rakev?"
"Pannu na pobavení už má," zaskřípá Rebecca zubama, "a já bych ráda, aby pannou zůstala. Chce po tobě jen místopřísežné prohlášení, že váš mír trvá, to je vše, proč tak vyšiluješ?"
"Protože mi ten samozvaný vůdce vlčáků pije krev!"
"Ale no tak, no tak," přejde k němu a svůdně ho pohladí po tváři. "Jenom napiš, že mír platí, věnuj tomu svůj drahocenný autogram a bude mít zase klid."
Pohladí ji po štíhlé ručce. "Víš, že ti v ničem neodolám, dám ti to potvrzení…"
"Jsi můj krutopřísný cukrouš."
"ale až se vzbudím, svítání je na prahu."
"To snad ne?!"
"Řekl jsem, Rebecco, nebudu skákat, jak ten čokl hvízdá."
"Ty to nechápeš, on Syr nepustí, než mu to přinesu."
"A ty jsi teď na holky nebo co? Gabriel jí nic neudělá, na to je moc zásadový. To jeho Nevinným lidem neubližuju…" napodobí groteskně jeho hlas, "aspoň si ho prověřím."
"Jen prostě nechci, aby se jí něco stalo!"
"Dobrou, přidáš se ke mně?"
"Za tohle? Nech si zdát!"
"Ó to nechám, to se neboj."
"Jsi nechutný."
"A ty k nakousnutí." Cvakne zuby u útléhu krčku.
"Dobrou Vlade!" Vyprovodí ho z místnosti a zůstane sama.
Co teď? Na Šibeničník se bez potvrzení vrátit nemůže, i když by to nejradši udělala a tomu vlkovi zakroutila krkem. Ale Dracula řekl, že jí neublíží, tak na to bude spoléhat, přinejhorším si je pak podá oba. Chvíli si tu představu drží, je to moc příjemná vidina.
"No, dosti snění, je na čase konat. Igore!"
"Anó?"
"Půjčím si Vladovo Porche a taky mi dej něco k jídlu, z toho všeho rozčilování mám hlad."
"Anó, tady, tady!" podává Rebecce vysokou broušenou sklenici, plnou tmavé tekutiny, a v druhé ruce klíčky.
"Díky." Vezme si jedno i druhé, pití vyexuje, labužnicky se oblízne a odloží prázdné sklo. "Vrátím se se západem slunce."
"Anó."

Známou cestou se dostane do podzemní garáže a už si to řítí v černém nadupaném auťáku do hor. Jedno se musí nechat, Hrabě má vkus. Když nemůže zatím pokračovat tu, rozhodla se Rebecca omrknout toliko opěvovaného Charlese Artura Weasleyho. Vypadá to, že v Rumunsku se moc slunce k moci nedostane, Becca se tomu jen spokojeně usměje a přivítá déšť jako starého známého.
Hory se sklání nad silnicí a sem tam spadne na silnici záplava kamínků a štěrku, krajina je čím dál tím víc divoká. Husté lesy se střídají s kamennými úbočími. Už je skoro u cíle, protože cesta končí useknutá skálou. Rebecca přímo na kůži cítí kouzlo odpuzující mudly. Nechá auto tam, kde je, a začne se celkem bez větších problémů škrábat vzhůru. Na samém vrcholku se do ní opře poryv ve větru a shrne do exotické tvářičky modročerný pramen vlasů.

"Hej! Co tam sakra děláš?!" ozve se ze spodku, ale je pozdě. Nebezpečná březí čínská ohnivá dračice se dokázala utrhnout a mohutným rozmachem kožnatých křídel se vznesla do vzduchu.
První, co upírku napadlo, je, že je ten drak krásný. To druhé je, že bude mít asi problém. Jen chvíli dlouhou jako jedno zabušení lidského srdce trvalo, než ji silné paže strhly bokem před vychrleným ohněm.
"Seš blbá nebo sebevrah?!" štěkne jí muž do tváře, a snesl se i s koštětem k zemi.
"Ani jedno, ani druhé, já totiž hledám…" konečně se na něj podívá - dost vysoký, šlachovitý, tvář ošlehaná větrem a sluncem, smaragdově zelené oči a naprosto totálně ohnivě rudé vlasy, spadající mu na ramena.
"Aha, takže to jsi ty," zkonstatuje nakonec.
"Aha, kdo mám být?" založí si ruce v bok a dívá se na ni.
"Vydrž, ten mazaný, velký bratr, Charlie Weasley."
"To by souhlasilo," zabručí a prohlídne si ji, "ale s tebou jsem nespal, sestra moje taky nejsi, a neznám tě, takže kdo jsi?" zamračí se.
"Určitě ti napoví tohle," z kapsy vytáhne plonkovní balíček cigaret pro Syr, pousměje se a přitom nechá problesknout své zoubky.
"Takže to jsi ty."
"A kdo mám být?"
"Rebecca? Nová drsná kmoška malé Syr? I když moc velká nejsi."
"Jo to sedí brouku, takýe když už se teď známe, uděláš si na mě chvíli čas?"
"No jasně!" a přitom ji pevně obejme a zvedne do výškyl "Dlužím ti velké díky, že na to pometlo dáváš pozor, je to fuška."
"Ámen, bratře."
"A kde je?" prohlíží si ji, jako by ji snad měla schovanou v kapse.
"No, už se k tomu dostávám," hlas má opatrný, "je na exkurzi u lugaru."
"Děláš si prdel?" Becca jen zakroutí hlavou.
"Ale neboj se, pracuju na tom."
"Fajn," na chvíli se otočí, "jestli chceš tak můžeme zajít na oběd, jenom co Maryšku zavřeme do ohrady."
"Maryšku? Jo, proč ne."
"Tak mi dej pět minut kotě," mrkne na ni Charlie, stáhne si vlasy do culíku a sedne zas na koště. Pak probíhalo krocení draka. Becs to přišlo jako nejlepší kino na světě, i když se mladý Weasley vrátil s ohořelou košilí, spálenou paží a doutnajícími vlasy.
"Páni, to bylo…"
"Skvělý, já vím, víš co kotě? Potřebuju helfnout, Maryška měla trochu zlou náladu a připekla mě, natřeš mi to rameno?"
"Jasné, ehm, jak to vypadá, když má hodně zlou náladu?"
"Vidíš tam tu černou skvrnu?" ukáže vzhůru na štít, kde ještě před pár desítkami minut stála.
"Hmm?"
"To byl Demetri, Maryška měla zlý den." Pokrčí rameny a zavede ji do své chatky.
"Aha. A máš víc takových památek?"
"Jasně, chceš je vidět?" Charlie se rád chlubí svými jizvami.
"Možná příště brouku."
"Kdykoliv zlato, řekneš mi teď o Gellertu Grindelwaldovi?"
"Jo, sedni, sundej košili a jdeme na to."
"Jdeš na to rychle."
"Nech toho," směje se Beccy a praští ho do zdravého ramene.
"Sorry, jen málokdy se mi zas poštěstí mít sexy upírku jen sám pro sebe. A líbíš se mi." Další šťouchanec. "Už mlčím, jen pokračuj."
"Och, jsem polichocena," culí se upřímně, "tak poslouchej…" a zatímco mu velmi něžně hladí a maže poraněnou kůži, mu poví vše, co se stalo v Hogs až doposud.
"Já ho zabiju!"
"Zapiš se do pořadí, kocoure, první dvě místa jsou už obsazená a myslím že Syr si Pykea vzít nenechá."
"Je v pořádku?"
"V tuhle chvíli? Doufám, že ano, ale s tamtím to nejspíš zvládla, je to tvrdá holka."
"Jasně, že je. Má weasleyovskou výchovu." Becs protočí oči. "A je to moje ségra."
"Takže fakt jen ségra? Po škole se vykládá…"
"Já vím, co se vykládá ve škole. A věř, že kdyby to byla pravda jen z poloviny, byl bych ženatý a měl s ní nejmíň tři haranty, o to už by se moje matka postarala. Ne, Syr mám ze srdce rád, vyrostli jsme spolu, prostě ségra." Rozhodí rukama.
"Chápu." Kdo ví proč, se Rebecca potěšeně usměje.
"Zůstaneš tu na noc?"
"Zbláznil ses? Syr, vzpomínáš, je s nějakým cvokem."
"Gabriel není cvok, jen si hlídá své záležitosti."
"Ty taky Brute?!"
"Co?"
"Už jsi druhý chlap, co mi tohle říká."
"Tak bys tomu asi měla věřit, hm?"
"Nejspíš, ale stejně bych byla klidnější, kdybych už ji měla u sebe."
"Máš ji ráda."
"Jo."
"Fajně, jak budete po kupě, přijďte, zkusím si domluvit volno a pomůžu vám najít Grindelwalda.
"Dobře brouku, tak se zatím měj. Jo a Syr měla pravdu. Jsi kus."
"Jo! Dostal jsem kladné body!" zavýskne jak dítě. "A příště se sem radši přemístěte jo?"
"No jo, no jo, tak zatím." A zmizí rovnou na hrad.

Slunce už začalo zapadat, a jestli to hrabě ještě prodlouží, tak bude zlá.

"Paní, tady, tady…" vtiskne jí Igor do ruky pergamen s Draculovou pečetí hned, jak vkročí do síně.
"Tak rychle? Tomu se mi nechce věřit. Kde je Vlad?"
"Pán je na zimním hradu, a za tohle vy dlužit laskavost."
"Parchant! Řekni mu, že souhlasím."
"Anó."
"Sbohem."
"Anó."

A jak nabere směr Šibeničník, honí se jí hlavou spousta myšlenek, na Draculu a jeho podmínku, na vlky, draky, Charlieho, Grindelwalda a na to, jestli Gabriel dodrží slovo.